Ahoj Kristýno, mohla bys se našim čtenářům představit?
Ahoj a moc díky za příležitost rozhovoru! Je mi 30 let a trojboji se věnuji dohromady 6 let s asi 2letou pauzou kvůli covidu a zranění. K trojboji jsem se dostala uplnou náhodou přes sociální sítě a den, kdy jsem si poprvé sáhla na činku byl zároveň den, kdy jsem poprvé v životě vstoupila do posilovny. Sportuji ale celý život. Když nejsem v posilovně, tak sedím za počítačem, desátým rokem pracuji v marketingu. Krom sportu a práce miluju jídlo a strašně ráda vařím!
Na Mistrovství České republiky žen jsi nedávno překonala total 500 kg a vyhrála absolutku. Je to pro tebe zatím největší úspěch? Jak hodnotíš tento závod?
Závod byl svělý! A teď myslím z té organizační stránky! Můj první závod v trojboji byl v roce 2017 v atomovém krytu v Sokolově. Tyhle podmínky už jsou jenom vzpomínkou na ty začátky a s úrovní závodů teď, se to vůbec nedá srovnat! Což je pro mě úžasný sledovat a jsem za to strašně vděčná. :)
500 kg total pro mě určitě velkým milníkem byl, ale řekla bych, že větší radost mám z absolutky. V hlavě jsem měla jiná - o trochu vyšší - čísla, ale to je trojboj, člověk pracuje s tím, co v daný den má… Tak se spíš držím toho vítězství, které mi už nikdo nevezme. Na to jsem opavdu pyšná!
Minulý rok jsi začala jezdit na mezinárodní závody, a ME 2022 byl pro tebe prvním mezinárodním startem. Jak vnímáš rozdíl mezi národními a mezinárodními závody?
Je to zvláštní, ale nakonec jsem zjistila, že mezinárodní závody jsou pro mě víc v pohodě, než ty národní. Krom jiného, jsou rychlejší, což mi vyhovuje. Nemám moc čas přemýšlet a lelkovat a jdu naprosto jasně z jednoho úkolu na druhý, což mi pomáhá psychicky. A uplně upřímně, nejsem na tom s výkony tak, že by mi na mezinárodních závodech o něco šlo, závodím si tam trochu pro radost. Jasně, chci zvednout co nejvíc a co nejlépe reprezentovat Česko, ale nezávodím o umístění. Věřím, že pokud se budu zlepšovat, tak se to změní, ale prozatím si tam užívám atmosféru a tu opulentnost. Je neskutečný, jak se kvalita s každou další soutěží zvedá. Mistrovství světa na Maltě bylo naprosto neskutečným zážitkem!
Za pár týdnů tě čeká další Mistrovství Evropy, kde budeš startovat v kategorii do 76 kg. Na MČR jsi závodila v kategorii do 84 kg. Jak zvládáš snižování váhy a jak to ovlivňuje tvůj výkon?
Od jara loňského roku mám nutričního kouče (Kedric Kwan) a tak se o jídlo a věci okolo něj vůbec nestarám. Respektive, na mně je samozřejmě perfektně dodržovat makra, správně a ve správný čas jíst, ale nejsem na to plánování sama. Na Maltu jsem nestahovala vodu a před závodem jedla burger s hranolkama k večeři, abych moc nepodvážila, což nebylo ideální. V off-season jsem tedy výrazně nabírala tak, abych byla nad svojí váhovkou. Na MČR jsme se s Kedricem domluvili, že budu startovat ve váhové kategorii do 84 kilo s tím, že jsme si ale zkoušeli odvodnění právě na Evropu. Navážila jsem plánovaných 78 kilo. Momentálně jsem - a ještě chvilku budu - v dietě, aby odvodnění na Evropu proběhlo v klidu a navážila jsem těsně pod 76 kilo. Cíl ovšem je, abych v největším peaku před soutěží, byla opět v surplusu. Odvodnění a hubnutí mi určitě nějaký výkon berou, ale rozhodně to stojí za benefity, které mi surplus nabízí v tréninku a mimo přípravu.
Co pro tebe znamená silový trojboj?
Silový trojboj pro mě znamená strašně moc. Prvotně je to pro mě sport, který mě vytáhnul z koloběhu nenávisti k vlastnímu tělu a tomu jak vypadám a z problémů s jídlem, kde se střídaly epizody nejezení a přejídání (jednu chvíli jsem třeba vážila 59 kg). Naučil mě mít se ráda taková jaká jsem a brát tělo jako prostředek k tomu, být co nejsilnější. Znamená pro mě neskutečnou komunitu lídí, kterou jsem tímto sportem získala. Je to sport, který mi dal obrovskou míru sebevědomí a pokory zároveň. Trojboj je pro mě něčím, co se stalo součástí mého života a neumím si ho bez něj představit.
Co bys jednou chtěla v trojboji dosáhnout?
Myslím, že každý má po cestě nějaké ty - reálnější a hmatatelnější - milníky, na které se upíná v mezičase. Ta vysněná čísla, jako je 100 kg bench press, 200 kg deadlift a dřep nebo 100 GL points a ty si tak nějak postupně odškrtávám. Ale takovéty vzdušné zámky jsou pro mě určitě medaile alespoň z Evropy, ať už malé - což by se s trochou štěstí mohlo povést v následujících letech - nebo ty velké, na které si ještě počkám a budu doufat, že mě k nim tvrdá práce dovede. Jsem na sebe hodně tvrdá a se svými výkony jsme málokdy opravdu spokojená. :)
Mohla bys nám nastínit svůj tréninkový plán? Trénuješ sama, nebo máš trenéra?
Mám online trenérku v Austrálii - Kelly Mann - která založila tým Performotion. Trénuji pod ní od loňského ledna a postupně přicházíme na to, že na mě jednoduše neplatí skoro nic z toho, co na většinu trojbojařů. Například jakožto žena bych “měla” mít na bench press velký objem, abych se zlepšovala. Ale my díky zranění zjistily, že na mě funguje přesný opak. U dřepu mám zase v sekundárním dnu pouze high bar, porotože cokoliv jiného mi ubíralo na dni primárním. U deadliftu mám v sekundárním dnu pouze 2 série a do budoucna je možné, že budu deadliftovat jen jeden den, pořád trochu hledáme, co bude fungovat nejlépe. Trénuji 4x týdně a mám většinou 2-3 hodiny dlouhé tréninky s tím, že k základním cvikům (dřep, bench, deadlift), mám vždy cca 6 doplňků s poměrně vysokou intenzitou a trénuji na základě RPE.
Jak vnímáš stoupající kvalitu a kvantitu českých závodníků?
Jsem z toho nadšená! Pamatuji si oblast z roku 2018, kde nás jako holek bylo doslova 5 a závodily jsme ve sloučené váhové kategorii. Je až neuvěřitelné, jak strašně se trojboj posouvá, jak se všichni zlepšují a jak se o něj zajímají mladí lidi! Věřím, že Česko má velmi zářnou budoucnost na mezinárodní scéně a všem strašně fandím!
Kdybys mohla sama sobě něco poradit na základě svých zkušeností za dobu, co závodíš, co bys si řekla?
“Prioritizuj jídlo a spánek.” Radikální nárůst výkonů jsem zaznamenala ve chvíli, kdy jsem začala prioritizovat trojboj tak nějak nade všechno. Já třeba vůbec nepiju. Pila jsem naposledy na svoje narozeniny v červenci a předtím na Vánoce. Makra si počítám 95 % roku a spánek monitoruji a prioritozuji celý rok.
“Jdi ke sportovnímu psychologovi dřív, než se začneš hroutit.” Psychika je pro mě u trojboje alfa a omega, ne jenom při závodu. Jsem velmi anxious lifter a sportovní psychologie mi změnila celý přístup k trojboji.
“Zranění přidou, ale neznamená to konec světa.” Jakmile se trojboji člověk věnuje na takové úrovni, budou menší či větší zranění přicházet, ale vše se dá řešit. Zranení je pro mě obecně náročnější psychicky než fyzicky. Ale zůstat racionální, pracovat s fyzioterapeutem a to období v klidu překlenout, je to nejlepší, co člověk může udělat.
Je něco co by jsi chtěla říct liftterské komunitě?
Je. Trojboj je zdánlivě sport pro jednotlivce, ale podle mě to tak uplně není pravda. Já si vždycky po každým závodu říká: “It takes a village”. Neříkám, že každý musí mít za sebou celý tým lidí, ale čím jsem si jistá je, že podpora a tréninky s lidmi co vás podporují, jsou naprosto stěžejní součástí celé přípravy - alespoň pro mě. Tak se nebojte a tu komunitu si vytvořte, bavte se s lidmi, najděte si “ty svoje”. Většina z nás jen děsivě vypadá, ale jsme otevření komunikoliv pomoct, jistit u těžkýho singlu, poradit, nebo jen pokecat. :))
Pokud bys chtěla poděkovat někomu, kdo ti pomáhá a podporuje tě, můžeš.
Moje obrovské díky směřuje všem, kdo se věnují rozvoji trojboje v Česku. Za poslední roky pozoruji obrovský pokrok, který by bez určitých lidí nebyl možný. Jmenovitě pak díky směřují tobě Davide a určitě Jirkovi Práškovi, kterému bych ráda poděkovala i za neustálou důvěru, kterou ve mě má už od let, kdy jsem v sebe nevěřila snad ani já sama. :)
Další díky jdou určitě Kelly, Kedricovi a Chrisovi, kteří se všichni starají o to, abych se nerozpadla a fungovala jako hodinky. No a v neposlední řadě určitě mému příteli Davidovi, který stojí po mém boku u všech mých úspěchů i neúspěchů, je se mnou téměř na každém tréninku, závodu, slaví se mnou, a pomáhá mi se oklepat, když se to zrovna uplně nepovede. Jak říkám, sport pro jednotlivce, ale osamotě se to dělat nedá. :)
