top of page
Vyhledat

Rozhovor s Dominikou Jansovou: K Silnému Benčpresu Mám Asi Genetický Předpoklad



Ahoj Domčo, mohla by jsi se našim čtenářům blíže představit?


Ahoj, jmenuji se Dominika Jansová, je mi 22 let a silovému trojboji se věnuji od roku 2018, tedy od svých sedmnácti let. Závodím v kategorii do 63 kg a čeká mne poslední rok v juniorkách. Vystudovala jsem fyzioterapii a nyní se věnuji navazujícímu magisterskému studiu Organizace a řízení ve zdravotnictví.


Jak ses dostala k silovému trojboji a co tě k tomu vedlo?


K trojboji mne přivedli kluci z naší místní posilovny, protože se už delší dobu věnovali silovému tréninku a chtěli si vyzkoušet závody. Vznikl tedy oddíl POWERLIFTING DK a já jsem se stala jeho členkou. Do posilovny jsem chodila už déle, ale vždy jsem tomu potřebovala dát nějaký konkrétní smysl a cíl, který mi dal právě silový trojboj.


Máš za sebou už šestou sezonu v silovém trojboji, jaký výsledek hodnotíš za svůj nejlepší?


To je těžké hodnotit, každá sezóna byla jiná, jak ve sportovní, tak v osobní rovině. Nejraději vzpomínám asi na roky v dorostenecké kategorii, kde byla vyšší šance na medaile. Ale dá se říct, že teď jsem šťastnější a závodění si užívám víc. A co se týče nejlepšího výsledku letošní sezóny, jsem velmi ráda za národní rekord v benčpresu ze družstev, jelikož jsem na tyhle závody šla spíš jen „do počtu“, protože mi zrovna probíhaly státnice a do toho jsem jezdila po celé republice kvůli přijímacím zkouškám. Tak to bylo docela nečekané. A taky mám radost z prvního místa absolutně na mistrovství republiky juniorek v benčpresu, ale tam zase výkon nedopadl úplně podle očekávání.



Která disciplína silového trojboje ti přinášejí největší radost a proč?


Tohle se hodně mění. Záleží na tom, co mi zrovna jde nejlépe. Dřepy mám nejslabší a jsem při nich na závodech nejvíc nervózní. Ráda je ale mám, i když to tak nevypadá. Benčpres je zase hodně technický, takže se tam každá malá chyba projeví, což je pak na závodech problém. A tahy jsem měla asi vždy nejradši, jenže poslední dobou mi vůbec nešly, tak se nedá říct, že by mi přinášely největší radost. Vím ale, kde jsou rezervy, tak se to snad brzy změní. Takže na tuhle otázku asi odpovědět nedokážu. Silový trojboj mám ráda se vším, co k němu patří, a to mi přináší tu největší radost.



Jak se vyrovnáváš s tlakem na závodech? Jsi hodně nervózní nebo už je to tebe snadnější se nenechat nervozitou svazovat?


Už z formulace otázky („už je to snadnější“) vidím, že je na mně nějaká ta nervozita nejspíš trochu znát. Takže asi nemá cenu tvrdit, že to tak není. Mám tendence se podceňovat a příliš věci analyzovat. To pak může vytvářet problémy, ale člověk se s tím postupně nějak naučí pracovat. Každý jsme holt nějaký. Pomáhá mi soustředit se na svůj dech. To mne většinou uklidní. A abych tedy odpověděla přesně, tak ano, už je to pro mne snadnější a závody si víc užívám.


Příští sezona je tvoje poslední v juniorkách. Máš nějaký cíl co by jsi si chtěla splnit jeste v mládežnických kategoriích?


Bohužel je to tak. Cíle určitě mám, ale nerada je říkám dopředu, tak bych si je raději nechala pro sebe. Každopádně jsem zvědavá, jak se mi bude dařit v open kategorii.



Už od začátku tvojí kariéry máš silný benčpres, je to tak že máš přirozeně dobrou tlakovou sílu a jde to samo nebo to máš vydřený?


Děkuji za pochvalu. Řekla bych, že spíš přirozeně. Vlastně už od základní školy si spolužáci dělali legraci z mých velkých rukou, tak tam asi nějaká ta genetická výhoda bude. Ale samozřejmě jsem na tom pracovala, nikdo nemá nic zadarmo.


Většinou závodíš ve váhové kategorii do 63 kg, je to váha na které si citíš komfortně nebo se musíš hodně držet?


V kategorii do 63 kg jsem vydržela od dorostu až k juniorkám. Až minulý rok jsem se ze zdravotních důvodů rozhodla něco málo nabrat a zkusit tedy kategorii do 69 kg. Přiznám se, že mne i tak trochu zajímalo, jak bych na vyšší tělesné hmotnosti vypadala, protože jsem nikdy víc než 63 kg nevážila. A ve své kategorii jsem většinou jedna z nejvyšších. Zkušenost to byla příjemná, člověk se pak nemusel tolik hlídat v jídle a na rychlosti regenerace to bylo taky hodně znát. Ale asi by bylo dobré tam chvilku zůstat, aby se to projevilo i na výkonech. Jenže jsem pak dostala možnost jet na mistrovství světa v -63, tak jsem se rozhodla zhubnout zpět. Byla jsem z toho lehce nervózní, protože to byla vlastně moje první dieta v životě a nevěděla jsem, co mi to udělá s výkony. Každá zkušenost je ale k něčemu dobrá, protože jsem se díky tomu naučila stahovat a můžu tedy během roku vážit lehce nad 63kg. Komfortně se na téhle váze cítím, ale samozřejmě se hlídat musím. Myslím si, že je to ale v pohodě udržitelné. V juniorkách bych se ještě chtěla udržet v této váhové kategorii a do budoucna se uvidí.


Jaký máš přístup k stravování a jak se snažíš podporovat svůj trénink prostřednictvím výživy?


Myslím, že celkem zodpovědný. Několik let jsem si počítala kalorie, ale nemělo to moc dobrý vliv na moji psychiku, tak jsem po čase přestala. Celkově ten můj vztah k jídlu dřív nebyl vůbec ideální a jídlo pro mne představovalo spíš takový způsob potlačování stresu, což rozhodně není správně. Díky tomu mám teď aspoň víceméně přehled o výživových hodnotách jednotlivých jídel a přibližně se toho držím. Přesná makra ale říct nedokážu. Snažím se jíst kvalitně, ale samozřejmě si občas dám i něco ne moc vhodného. Myslím si, že strava je důležitou součástí přípravy. Se vztahem k jídlu mi hodně pomohla i ta zkušenost s vyšší váhovou kategorií, protože jsem najednou nemusela hlídat každou kalorii, abych nepřibrala. Teď ale nemám pocit, že bych nějak strádala.



Mohla by jsi nám představit svůj tréninkový plán? Máš nějaké rady a tipy co si myslíš že by

mohly holkám nebo i klukům pomoci?


Ve zkratce, můj trénink dodržuje takové ty základní principy, které by měl mít. Záleží samozřejmě, v jaké části přípravy se zrovna nacházím. Trénuji 3-5 x týdně. Dřepy a tahy mám většinou 2x týdně a benčpres častěji. K tomu přidávám doplňky a kompenzační cviky jako prevenci zranění. Tady aspoň využívám některé znalosti z fyzioterapie. Rady asi nemám žádné, přece jen každému sedí něco jiného.


Jaké máš cíle do budoucna v silovém trojboji?


Jelikož budu posledním rokem v juniorkách, ráda bych se zúčastnila nějakých mezinárodních soutěží. Výkonnostní cíle samozřejmě taky mám, ale jak jsem řekla dříve, nechala bych si je raději pro sebe. Chtěla bych dále pokračovat i v open kategorii a budu doufat, že se mi podaří dosáhnout takové výkonnosti, abych se jednou dostala i na mistrovství světa nebo Evropy tam.


Děkuji za rozhovor.

Taky děkuji!





159 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

留言


bottom of page